Účetní opravné položky a jejich daňová uznatelnost

Opravné položky v účetnictví jsou klíčovým nástrojem pro správné vykazování finanční situace podniku. Zejména opravné položky k pohledávkám účetnictví hrají důležitou roli při zohlednění rizika nezaplacených pohledávek. Jak je správně účtovat a kdy jsou daňově uznatelné?

Opravné položky podle českých účetních standardů

Podle českých účetních standardů (ČÚS) musí účetní jednotky zajistit věrné zobrazení ekonomické situace a dodržovat princip opatrnosti. To znamená, že aktiva by neměla být nadhodnocena a veškeré možné ztráty by měly být reflektovány v účetnictví.

Opravné položky k pohledávkám jsou specifikovány především v ČÚS 005 – Opravné položky a ČÚS 019 – Náklady a výnosy, přičemž jejich tvorba je podmíněna:

  • Existencí rizika znehodnocení pohledávky – účetní jednotka musí posoudit, zda je pravděpodobné, že pohledávka nebude zcela nebo částečně uhrazena.
  • Odpovídající dokumentací – účetní jednotky by měly vést záznamy o důvodech tvorby opravných položek a jejich výpočtech.
  • Pravidelným přezkumem – opravné položky musí být pravidelně revidovány a v případy potřeby upravovány v souladu s aktuálními informacemi o dlužnících.

Opravné položky vs. odpis pohledávek

Je důležité rozlišovat mezi opravnými položkami a odpisem pohledávek. Zatímco opravná položka pouze dočasně snižuje hodnotu pohledávky a umožňuje její případné rozpuštění, odpis pohledávky znamená trvalé vyřazení pohledávky z účetnictví.

Při tvorbě opravných položek je klíčové sledovat nejen stáří pohledávky, ale i pravděpodobnost jejího inkasa. Obecně platí, že čím déle je pohledávka po splatnosti, tím vyšší by měla být opravná položka.

Metody tvorby opravných položek k pohledávkám: Individuální a bloková metoda

Opravné položky účetnictví jsou nezbytným nástrojem pro zajištění věrného obrazu finanční situace firmy. Při jejich tvorbě se uplatňují dvě hlavní metody – individuální metoda a bloková metoda. Obě mají své výhody a nevýhody, přičemž jejich volba závisí na počtu a charakteru pohledávek účetní jednotky.

Individuální metoda

Jak funguje?

Individuální metoda znamená, že každá pohledávka je posuzována samostatně. Účetní jednotka přezkoumává jednotlivé pohledávky a rozhoduje, zda a v jaké výši vytvoří opravnou položku.

Tento přístup je vhodný pro podniky, které:

  • ✅ Mají menší počet pohledávek (jednotky nebo nižší desítky).
  • ✅ Pracují s většími částkami, kde má smysl analyzovat každou pohledávku zvlášť.
  • ✅ Jsou například výrobní firmy, které dodávají drahé stroje, nebo právnické kanceláře s nízkým počtem vysokých faktur.

Příklad individuální metody

Firma XYZ s.r.o. prodala zákazníkovi průmyslový stroj za 1 200 000 Kč. Pohledávka je po splatnosti 9 měsíců a firma stále neobdržela platbu. Účetní analyzuje situaci:

  1. Kontaktovala zákazníka a zjistila, že se firma potýká s dočasnými finančními problémy, ale stále plánuje zaplatit.
  2. Historie plateb ukazuje, že zákazník vždy platil, i když s menším zpožděním.
  3. Účetní rozhodne vytvořit opravnou položku ve výši 50 % (600 000 Kč), protože je pravděpodobné, že alespoň část pohledávky bude uhrazena.

Tento přístup umožňuje přesnější odhad výše opravných položek, ale má i nevýhody:

  • ❌ Je časově náročný, protože každá pohledávka se musí individuálně analyzovat.
  • ❌ Vyžaduje zkušeného účetního nebo jiného odborníka, který posoudí pravděpodobnost inkasa.

Bloková metoda

Jak funguje?

Bloková metoda je využívána v situacích, kdy firma eviduje velké množství pohledávek. Namísto posuzování jednotlivých faktur podnik rozdělí pohledávky do bloků podle stáří a přiřadí jim pravděpodobnost inkasa.

Tento přístup je vhodný pro firmy, které:

  • ✅ Mají stovky nebo tisíce pohledávek (například e-shopy, telekomunikační společnosti nebo distributoři energií).
  • ✅ Pracují s menšími částkami na jednotlivé pohledávky, ale vysokým objemem celkového pohledávkového portfolia.
  • ✅ Chtějí standardizovat proces tvorby opravných položek a minimalizovat subjektivní rozhodování.

Příklad blokové metody

Firma ABC a.s. provozuje velkoobchod s elektronikou a na konci roku eviduje 1 000 pohledávek v různých stádiích splatnosti. Účetní rozdělí pohledávky do bloků:

Stáří pohledávkyPravděpodobnost inkasaVýše opravné položky
Do 3 měsíců po splatnosti100 %0 %
3–6 měsíců po splatnosti80 %20 %
6–12 měsíců po splatnosti50 %50 %
12–18 měsíců po splatnosti20 %80 %
18+ měsíců po splatnosti0 %100 %

Z celkového objemu pohledávek má firma 5 milionů Kč ve skupině 6–12 měsíců po splatnosti. Podle stanovené pravděpodobnosti inkasa 50 % se vytvoří opravná položka ve výši 2,5 milionu Kč.

Tato metoda má oproti individuální metodě výhody i nevýhody:

  • ✅ Jednoduchost a efektivita – účetní nemusí analyzovat každou pohledávku zvlášť.
  • ✅ Standardizovaný proces – výše opravných položek je objektivně stanovená.
  • ❌ Menší přesnost – pokud má firma specifické pohledávky (např. strategické zákazníky), metoda nemusí odrážet skutečnou schopnost inkasa.
  • ❌ Není vhodná pro nestandardní pohledávky – např. u realitních nebo leasingových společností, kde pohledávky mají velmi rozdílné podmínky.

Individuální vs. bloková metoda – rozdíly a kdy je použít?

KritériumIndividuální metodaBloková metoda
Počet pohledávekNižší desítkyStovky a více
PřesnostVyšší – každá pohledávka je posuzována zvlášťNižší – standardizovaný přístup
Časová náročnostVyšší – individuální analýzaNižší – rychlejší tvorba opravných položek
SubjektivitaVyšší – závisí na úsudku účetníhoNižší – standardizovaná pravidla
Vhodné proVelké pohledávky, specifické případyVysoký počet pohledávek, běžná podniková praxe

Chcete o opravných položkách vědět víc? Nebo o závěrkových účetních operacích? Podívejte se na školení Uzávěrkové operace 2024. Výklad se přibližuje praxi pomocí různých příkladů a reálných situací.

Opravné položky v účetní závěrce

Bez ohledu na zvolenou metodu musí být opravné položky řádně vykázány v účetní závěrce. Vytvořené opravné položky:

  • Snižují hodnotu pohledávek v rozvaze – vykazují se jako korekce aktiv.
  • Ovlivňují hospodářský výsledek – zvýšení opravných položek zvyšuje náklady, rozpuštění opravných položek naopak zvyšuje výnosy.

Správné zohlednění daňově uznatelných a neuznatelných opravných položek je zásadní pro optimalizaci daňového základu a zajištění souladu s českými účetními standardy.

Opravné položky a daňová uznatelnost

V účetnictví opravné položky slouží k věrnému zobrazení ekonomické situace podniku, zatímco z daňového hlediska ne všechny opravné položky snižují základ daně. Pravidla daňové uznatelnosti opravných položek k pohledávkám účetnictví stanovuje zákon č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.

Tento zákon určuje, za jakých podmínek mohou být opravné položky daňově uznatelné a tím snížit základ daně z příjmů. Účetní opravné položky 2025 mohou být v účetní evidenci vedeny dle principu opatrnosti, ale jejich daňová uznatelnost je limitována zákonnými podmínkami.

Kdy jsou opravné položky k pohledávkám daňově uznatelné?

Aby bylo možné opravné položky uplatnit jako daňově uznatelný náklad, musí splňovat několik základních podmínek:

  • ✔ Pohledávka musí být zaúčtována jako výnos – nelze tvořit opravné položky k zálohám nebo půjčkám.
  • ✔ Pohledávka nesmí být proti propojeným osobám (např. mezi mateřskou a dceřinou společností).
  • ✔ Pohledávka nesmí být promlčená.
  • ✔ Společnost nemůže mít vůči stejnému obchodnímu partnerovi závazky po splatnosti – opravné položky lze tvořit pouze k rozdílu mezi pohledávkami a závazky.
  • ✔ Musí být dodrženy lhůty podle § 8, 8a a 8c zákona o rezervách.

Podle zákona platí, že opravné položky k pohledávkám se tvoří podle stáří pohledávky:

Stáří pohledávky po splatnostiMaximální výše opravné položky
6 až 12 měsíců20 %
12 až 18 měsíců33 %
18 až 24 měsíců50 %
24 až 30 měsíců66 %
30 až 36 měsíců80 %
36+ měsíců100 %

Příklad daňově uznatelné opravné položky

Firma DEF s.r.o. má neuhrazenou fakturu ve výši 200 000 Kč, která je 22 měsíců po splatnosti. Podle zákona o rezervách může vytvořit opravnou položku ve výši 50 %, tedy 100 000 Kč, která sníží její základ daně.

Pokud pohledávka dosáhne 36 měsíců po splatnosti, firma může vytvořit opravnou položku ve výši 100 %, což znamená, že celá částka 200 000 Kč se promítne do daňových nákladů.

Kdy jsou opravné položky daňově neuznatelné?

Daňově neuznatelné opravné položky jsou ty, které nesplňují podmínky zákona o rezervách, například:

  • ❌ Pohledávka není více než 6 měsíců po splatnosti – účetní jednotka může vytvořit opravnou položku v souladu s principem opatrnosti, ale nebude ji moci uplatnit jako daňově uznatelný náklad.
  • ❌ Pohledávka vznikla vůči propojené osobě – například mezi mateřskou a dceřinou společností, kde nelze využít daňově uznatelných opravných položek.
  • ❌ Pohledávka byla uhrazena, ale opravná položka nebyla rozpuštěna – v takovém případě se nejedná o reálnou ztrátu a nelze ji uplatnit.
  • ❌ Pohledávka byla postoupena třetí straně a opravná položka byla vytvořena na nominální hodnotu pohledávky, namísto její pořizovací ceny.

Příklad daňově neuznatelné opravné položky

Firma GHI a.s. eviduje pohledávku ve výši 50 000 Kč, která je 4 měsíce po splatnosti. Protože nesplňuje podmínku minimálně 6 měsíců po splatnosti, opravná položka k této pohledávce nebude daňově uznatelná.

Nicméně firma se může rozhodnout tuto opravnou položku vytvořit z účetních důvodů – například pokud existuje vysoké riziko, že pohledávka nebude uhrazena. V takovém případě opravná položka sníží účetní výsledek hospodaření, ale ne základ daně.

Opravné položky podle českých účetních standardů a jejich dopad na daně

V účetnictví platí, že opravné položky musí být tvořeny v souladu s principem opatrnosti a musí být přiměřené riziku neuhrazení pohledávky. Účetní opravné položky 2025 mohou být vytvářeny nezávisle na daňových pravidlech, ale jejich daňová uznatelnost závisí na splnění podmínek zákona o rezervách.

Zatímco účetní pravidla umožňují tvorbu opravných položek pro všechny pohledávky s rizikem neuhrazení, zákon o rezervách omezuje daňovou uznatelnost na konkrétní situace. Proto v praxi často dochází k rozdílům mezi účetními a daňovými opravnými položkami.

  • Účetní opravné položky – reflektují reálné riziko neuhrazení pohledávky a mohou být tvořeny i nad rámec daňových limitů.
  • Daňově uznatelné opravné položky – mohou snížit daňový základ pouze tehdy, pokud splňují podmínky zákona o rezervách.

Jak efektivně využít opravné položky pro daňovou optimalizaci?

  • Správné načasování – tvorba opravných položek v souladu se zákonem umožňuje snížení daňového základu ve správný okamžik.
  • Dokumentace a evidence – každá opravná položka by měla být podložena důkazy o pravděpodobnosti neuhrazení pohledávky.
  • Analýza pohledávek – je klíčová pro efektivní řízení cash flow a zamezení zbytečného navyšování daňově neuznatelných opravných položek.

Správné pochopení rozdílů mezi opravnými položkami a daňovou uznatelností pomáhá účetním firmám efektivně řídit své pohledávky a zároveň optimalizovat daňové povinnosti.