Opravné položky v účetnictví jsou klíčovým nástrojem pro správné vykazování finanční situace podniku. Zejména opravné položky k pohledávkám účetnictví hrají důležitou roli při zohlednění rizika nezaplacených pohledávek. Jak je správně účtovat a kdy jsou daňově uznatelné?
Opravné položky podle českých účetních standardů
Podle českých účetních standardů (ČÚS) musí účetní jednotky zajistit věrné zobrazení ekonomické situace a dodržovat princip opatrnosti. To znamená, že aktiva by neměla být nadhodnocena a veškeré možné ztráty by měly být reflektovány v účetnictví.
Opravné položky k pohledávkám jsou specifikovány především v ČÚS 005 – Opravné položky a ČÚS 019 – Náklady a výnosy, přičemž jejich tvorba je podmíněna:
- Existencí rizika znehodnocení pohledávky – účetní jednotka musí posoudit, zda je pravděpodobné, že pohledávka nebude zcela nebo částečně uhrazena.
- Odpovídající dokumentací – účetní jednotky by měly vést záznamy o důvodech tvorby opravných položek a jejich výpočtech.
- Pravidelným přezkumem – opravné položky musí být pravidelně revidovány a v případy potřeby upravovány v souladu s aktuálními informacemi o dlužnících.
Opravné položky vs. odpis pohledávek
Je důležité rozlišovat mezi opravnými položkami a odpisem pohledávek. Zatímco opravná položka pouze dočasně snižuje hodnotu pohledávky a umožňuje její případné rozpuštění, odpis pohledávky znamená trvalé vyřazení pohledávky z účetnictví.
Při tvorbě opravných položek je klíčové sledovat nejen stáří pohledávky, ale i pravděpodobnost jejího inkasa. Obecně platí, že čím déle je pohledávka po splatnosti, tím vyšší by měla být opravná položka.
Metody tvorby opravných položek k pohledávkám: Individuální a bloková metoda
Opravné položky účetnictví jsou nezbytným nástrojem pro zajištění věrného obrazu finanční situace firmy. Při jejich tvorbě se uplatňují dvě hlavní metody – individuální metoda a bloková metoda. Obě mají své výhody a nevýhody, přičemž jejich volba závisí na počtu a charakteru pohledávek účetní jednotky.
Individuální metoda
Jak funguje?
Individuální metoda znamená, že každá pohledávka je posuzována samostatně. Účetní jednotka přezkoumává jednotlivé pohledávky a rozhoduje, zda a v jaké výši vytvoří opravnou položku.
Tento přístup je vhodný pro podniky, které:
- ✅ Mají menší počet pohledávek (jednotky nebo nižší desítky).
- ✅ Pracují s většími částkami, kde má smysl analyzovat každou pohledávku zvlášť.
- ✅ Jsou například výrobní firmy, které dodávají drahé stroje, nebo právnické kanceláře s nízkým počtem vysokých faktur.
Příklad individuální metody
Firma XYZ s.r.o. prodala zákazníkovi průmyslový stroj za 1 200 000 Kč. Pohledávka je po splatnosti 9 měsíců a firma stále neobdržela platbu. Účetní analyzuje situaci:
- Kontaktovala zákazníka a zjistila, že se firma potýká s dočasnými finančními problémy, ale stále plánuje zaplatit.
- Historie plateb ukazuje, že zákazník vždy platil, i když s menším zpožděním.
- Účetní rozhodne vytvořit opravnou položku ve výši 50 % (600 000 Kč), protože je pravděpodobné, že alespoň část pohledávky bude uhrazena.
Tento přístup umožňuje přesnější odhad výše opravných položek, ale má i nevýhody:
- ❌ Je časově náročný, protože každá pohledávka se musí individuálně analyzovat.
- ❌ Vyžaduje zkušeného účetního nebo jiného odborníka, který posoudí pravděpodobnost inkasa.
Bloková metoda
Jak funguje?
Bloková metoda je využívána v situacích, kdy firma eviduje velké množství pohledávek. Namísto posuzování jednotlivých faktur podnik rozdělí pohledávky do bloků podle stáří a přiřadí jim pravděpodobnost inkasa.
Tento přístup je vhodný pro firmy, které:
- ✅ Mají stovky nebo tisíce pohledávek (například e-shopy, telekomunikační společnosti nebo distributoři energií).
- ✅ Pracují s menšími částkami na jednotlivé pohledávky, ale vysokým objemem celkového pohledávkového portfolia.
- ✅ Chtějí standardizovat proces tvorby opravných položek a minimalizovat subjektivní rozhodování.
Příklad blokové metody
Firma ABC a.s. provozuje velkoobchod s elektronikou a na konci roku eviduje 1 000 pohledávek v různých stádiích splatnosti. Účetní rozdělí pohledávky do bloků:
Stáří pohledávky | Pravděpodobnost inkasa | Výše opravné položky |
---|---|---|
Do 3 měsíců po splatnosti | 100 % | 0 % |
3–6 měsíců po splatnosti | 80 % | 20 % |
6–12 měsíců po splatnosti | 50 % | 50 % |
12–18 měsíců po splatnosti | 20 % | 80 % |
18+ měsíců po splatnosti | 0 % | 100 % |
Z celkového objemu pohledávek má firma 5 milionů Kč ve skupině 6–12 měsíců po splatnosti. Podle stanovené pravděpodobnosti inkasa 50 % se vytvoří opravná položka ve výši 2,5 milionu Kč.
Tato metoda má oproti individuální metodě výhody i nevýhody:
- ✅ Jednoduchost a efektivita – účetní nemusí analyzovat každou pohledávku zvlášť.
- ✅ Standardizovaný proces – výše opravných položek je objektivně stanovená.
- ❌ Menší přesnost – pokud má firma specifické pohledávky (např. strategické zákazníky), metoda nemusí odrážet skutečnou schopnost inkasa.
- ❌ Není vhodná pro nestandardní pohledávky – např. u realitních nebo leasingových společností, kde pohledávky mají velmi rozdílné podmínky.
Individuální vs. bloková metoda – rozdíly a kdy je použít?
Kritérium | Individuální metoda | Bloková metoda |
---|---|---|
Počet pohledávek | Nižší desítky | Stovky a více |
Přesnost | Vyšší – každá pohledávka je posuzována zvlášť | Nižší – standardizovaný přístup |
Časová náročnost | Vyšší – individuální analýza | Nižší – rychlejší tvorba opravných položek |
Subjektivita | Vyšší – závisí na úsudku účetního | Nižší – standardizovaná pravidla |
Vhodné pro | Velké pohledávky, specifické případy | Vysoký počet pohledávek, běžná podniková praxe |
Chcete o opravných položkách vědět víc? Nebo o závěrkových účetních operacích? Podívejte se na školení Uzávěrkové operace 2024. Výklad se přibližuje praxi pomocí různých příkladů a reálných situací.
Opravné položky v účetní závěrce
Bez ohledu na zvolenou metodu musí být opravné položky řádně vykázány v účetní závěrce. Vytvořené opravné položky:
- Snižují hodnotu pohledávek v rozvaze – vykazují se jako korekce aktiv.
- Ovlivňují hospodářský výsledek – zvýšení opravných položek zvyšuje náklady, rozpuštění opravných položek naopak zvyšuje výnosy.
Správné zohlednění daňově uznatelných a neuznatelných opravných položek je zásadní pro optimalizaci daňového základu a zajištění souladu s českými účetními standardy.
Opravné položky a daňová uznatelnost
V účetnictví opravné položky slouží k věrnému zobrazení ekonomické situace podniku, zatímco z daňového hlediska ne všechny opravné položky snižují základ daně. Pravidla daňové uznatelnosti opravných položek k pohledávkám účetnictví stanovuje zákon č. 593/1992 Sb. o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.
Tento zákon určuje, za jakých podmínek mohou být opravné položky daňově uznatelné a tím snížit základ daně z příjmů. Účetní opravné položky 2025 mohou být v účetní evidenci vedeny dle principu opatrnosti, ale jejich daňová uznatelnost je limitována zákonnými podmínkami.
Kdy jsou opravné položky k pohledávkám daňově uznatelné?
Aby bylo možné opravné položky uplatnit jako daňově uznatelný náklad, musí splňovat několik základních podmínek:
- ✔ Pohledávka musí být zaúčtována jako výnos – nelze tvořit opravné položky k zálohám nebo půjčkám.
- ✔ Pohledávka nesmí být proti propojeným osobám (např. mezi mateřskou a dceřinou společností).
- ✔ Pohledávka nesmí být promlčená.
- ✔ Společnost nemůže mít vůči stejnému obchodnímu partnerovi závazky po splatnosti – opravné položky lze tvořit pouze k rozdílu mezi pohledávkami a závazky.
- ✔ Musí být dodrženy lhůty podle § 8, 8a a 8c zákona o rezervách.
Podle zákona platí, že opravné položky k pohledávkám se tvoří podle stáří pohledávky:
Stáří pohledávky po splatnosti | Maximální výše opravné položky |
---|---|
6 až 12 měsíců | 20 % |
12 až 18 měsíců | 33 % |
18 až 24 měsíců | 50 % |
24 až 30 měsíců | 66 % |
30 až 36 měsíců | 80 % |
36+ měsíců | 100 % |
Příklad daňově uznatelné opravné položky
Firma DEF s.r.o. má neuhrazenou fakturu ve výši 200 000 Kč, která je 22 měsíců po splatnosti. Podle zákona o rezervách může vytvořit opravnou položku ve výši 50 %, tedy 100 000 Kč, která sníží její základ daně.
Pokud pohledávka dosáhne 36 měsíců po splatnosti, firma může vytvořit opravnou položku ve výši 100 %, což znamená, že celá částka 200 000 Kč se promítne do daňových nákladů.
Kdy jsou opravné položky daňově neuznatelné?
Daňově neuznatelné opravné položky jsou ty, které nesplňují podmínky zákona o rezervách, například:
- ❌ Pohledávka není více než 6 měsíců po splatnosti – účetní jednotka může vytvořit opravnou položku v souladu s principem opatrnosti, ale nebude ji moci uplatnit jako daňově uznatelný náklad.
- ❌ Pohledávka vznikla vůči propojené osobě – například mezi mateřskou a dceřinou společností, kde nelze využít daňově uznatelných opravných položek.
- ❌ Pohledávka byla uhrazena, ale opravná položka nebyla rozpuštěna – v takovém případě se nejedná o reálnou ztrátu a nelze ji uplatnit.
- ❌ Pohledávka byla postoupena třetí straně a opravná položka byla vytvořena na nominální hodnotu pohledávky, namísto její pořizovací ceny.
Příklad daňově neuznatelné opravné položky
Firma GHI a.s. eviduje pohledávku ve výši 50 000 Kč, která je 4 měsíce po splatnosti. Protože nesplňuje podmínku minimálně 6 měsíců po splatnosti, opravná položka k této pohledávce nebude daňově uznatelná.
Nicméně firma se může rozhodnout tuto opravnou položku vytvořit z účetních důvodů – například pokud existuje vysoké riziko, že pohledávka nebude uhrazena. V takovém případě opravná položka sníží účetní výsledek hospodaření, ale ne základ daně.
Opravné položky podle českých účetních standardů a jejich dopad na daně
V účetnictví platí, že opravné položky musí být tvořeny v souladu s principem opatrnosti a musí být přiměřené riziku neuhrazení pohledávky. Účetní opravné položky 2025 mohou být vytvářeny nezávisle na daňových pravidlech, ale jejich daňová uznatelnost závisí na splnění podmínek zákona o rezervách.
Zatímco účetní pravidla umožňují tvorbu opravných položek pro všechny pohledávky s rizikem neuhrazení, zákon o rezervách omezuje daňovou uznatelnost na konkrétní situace. Proto v praxi často dochází k rozdílům mezi účetními a daňovými opravnými položkami.
- Účetní opravné položky – reflektují reálné riziko neuhrazení pohledávky a mohou být tvořeny i nad rámec daňových limitů.
- Daňově uznatelné opravné položky – mohou snížit daňový základ pouze tehdy, pokud splňují podmínky zákona o rezervách.
Jak efektivně využít opravné položky pro daňovou optimalizaci?
- Správné načasování – tvorba opravných položek v souladu se zákonem umožňuje snížení daňového základu ve správný okamžik.
- Dokumentace a evidence – každá opravná položka by měla být podložena důkazy o pravděpodobnosti neuhrazení pohledávky.
- Analýza pohledávek – je klíčová pro efektivní řízení cash flow a zamezení zbytečného navyšování daňově neuznatelných opravných položek.
Správné pochopení rozdílů mezi opravnými položkami a daňovou uznatelností pomáhá účetním firmám efektivně řídit své pohledávky a zároveň optimalizovat daňové povinnosti.