Náklady a výnosy – téma, které využijete zejména při sestavování ročních závěrečných účtů. A i když si myslíte, že znáte vše, co s touto problematikou souvisí – víme, že náklady a výnosy patří již mezi maturitní otázky z účetnictví – nikdy není na škodu si téma zopakovat. Proto jsme ve spolupráci s lektorem Tomášem Líbalem připravili prakticky zaměřené školení Účtování nákladů a výnosů. Jeho cílem je seznámit účastníky s principy účtování na nákladových a výnosových účtech, jejich rozdělení do jednotlivých druhů či účtových skupin a vazbu na daň z příjmů, tedy daňovou uznatelnost těchto nákladů a výnosů. V tomto článku si můžete přečíst pár tipů na správné časové zařazení na účtech pro náklady a výnosy.
Zaúčtování nákladů a výnosů musí proběhnout v období, se kterým věcně a časově souvisejí. Výnosy účtujeme do období, ve kterém vznikly, a k nim přiřazujeme náklady. Pokud náklady nelze přiřadit k výnosům (např. v případě režijních nákladů), účtujeme je vždy do období, ve kterém vznikly. A právě časové zařazení bývá při účtování nákladů a výnosů často tím nejobtížnějším. V praxi často dochází k situacím, kdy jsou náklady nebo výnosy realizovány v jednom období, ovšem týkají se období jiného (předchozího, následujícího), případně se týkají i více období.
Například nájemné za leden příštího roku, které zaplatíte v prosinci, není nákladem do prosince, ale až do ledna. Stejně tak zakázku na objednávku, která není dokončena v určitém účetním období, je možné vykázat až v tom účetním období, ve kterém je zakázka dokončena. Nemohou-li účetní jednotky tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v tom účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. Často se tak děje při soudních sporech zaměřených na výnosy – zaměstnavatel je ve sporu se zaměstnancem o způsobené manko/škodu. Účetní jednotka musí počkat až dojde k uzavření sporu, zjištění všech skutečností a poté se teprve bude výnos účtovat.
Jak postupovat právě při účtování manka, o které se vede spor si můžete pustit na videu ze školení Účtování nákladů a výnosů. Podívejte se, kdy byste měli vykázat výnos a jaký zvolit postup při stanovení základu daně z příjmů.
Účtování na nákladových účtech – odměny a prémie
Lektor Tomáš Líbal se na školení Účtování nákladů a výnosů v rámci praktických příkladů mnohokrát zaměřil na účtování na nákladových účtech, protože problematika účtování nákladů je považována za specifičtější než účtování výnosů. Někteří z vás se například setkávají s účtováním odměn a prémií, které se časově vztahují k uzavřenému účetnímu období, ale vypláceny budou až v následujícím účetním období. Jedná se o specifický případ, ke kterému byly v poslední letech vydány dva judikáty.
V prvním případě (rozsudek č. j. 8 Afs 35/2010 – 106) došlo k rozporu mezi správcem daně a poplatníkem o to, kdy má být odměna zaměstnanců vztahující se k běžnému účetnímu období uplatněna jako daňový náklad. Společnost zaúčtovala odměnu do nákladů pomocí dohadného účtu pasivního a v běžném období o ni i snížila základ daně z příjmů. Podmínkou výplaty odměny však bylo ověření účetní závěrky auditorem a také schválení představenstvem společnosti, což se odehrálo až v následujícím účetním období. Z toho důvodu Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že závazek vůči zaměstnancům vznikl až následující účetní (zdaňovací) období. Způsob zaúčtování je tak v rozporu s účetními a daňovými předpisy. Jediný způsob, jak mohl poplatník promítnout odměny do nákladů běžného účetního období, je využití institutu tvorby rezerv, samozřejmě rezerv ostatních (účetních) bez vlivu na základ daně z příjmů.
O dva roky později ale došlo ve velmi podobné kauze (8 Asf 1/2012 – 58) ke zcela jinému rozhodnutí. Poplatník byl totiž schopen doložit, že nárok na odměnu vznikl již splněním sjednaných podmínek a schválení příslušnými osobami v následujícím účetním období mělo s ohledem na způsob výpočtu výše odměny pouze deklaratorní význam (narozdíl od případu řešeného v rozsudku sp. zn. 8 Afs 35/2010). Pro otázku daňové uznatelnosti je totiž podstatné to, že příslušným zaměstnancům vznikl nárok na odměnu již ke konci zdaňovacího období. Skutečnost, že nárok na její vyplacení nastal až v následujícím roce, po ukončení účetního auditu, je věcí jinou a nemá vliv na otázku oprávněnosti účtování závazku formou dohadné položky pasivní v předcházejícím roce.
Nelze tedy doporučit pouze jeden způsob ohledně účtování odměn a prémií. Vždy je potřeba prostudovat interní pravidla společnosti ohledně vyplácení odměn.
Máte toho plnou hlavu? V tom případě je čas na oddech… Na závěr si můžete připomenout, za jakých podmínek je možná vzájemná kompenzace nákladů a výnosů.
Kompenzace nákladů a výnosů v účetní závěrce
V účetní závěrce se náklady a výnosy (stejně jako majetek a závazky) musí vykazovat samostatně, bez vzájemného zúčtování. To z toho důvodu, aby nedocházelo ke zkreslení výsledku hospodaření. Právě rozdílem mezi náklady a výnosy totiž zjistíme výsledek hospodaření firmy.
Ovšem zákon o účetnictví zná účetní situace, za kterých je kompenzace nákladů a výnosů možná:
- u dobropisů nebo refundací týkajících se konkrétní nákladové, popřípadě
výnosové položky a vztahujících se k účetnímu období, ve kterém byl
náklad, popřípadě výnos zúčtován - u rozdílů zjištěných při inventarizaci, které vznikly ve stejném
inventarizačním období prokazatelně neúmyslnou záměnou jednotlivých
druhů, u kterých je tato záměna možná vzhledem k charakteru druhů
zásob, například v důsledku různých rozměrů spojovacích materiálů
nebo podobného balení zásob - u rezerv, opravných položek a komplexních nákladů příštích období
- u závěrkového vykázání kurzových rozdílů
- u rozdílů vzniklých z přecenění na reálnou hodnotu