Použití cizích měn a řešení kurzových rozdílů je běžnou praxí pro mnoho účetních jednotek i podnikajících fyzických osob. S rokem 2024 přišlo několik změn a výkladů, které mohou ovlivnit způsob, jakým se v účetnictví a daňové evidenci zachází s cizími měnami. Právě na ty se v rámci školení Základy mezinárodního zdanění a kurzové rozdíly zaměřil lektor Ing. Jaroslav Veselka, CA, Dis. a my pro vás připravili krátkou ochutnávku tohoto tématu. Kurzové rozdíly jsou totiž klíčovým tématem pro účetní praxi a správné nastavení procesů je nezbytné pro dodržení legislativy a minimalizaci rizik.
Kurzové rozdíly u neúčetních jednotek
Pro neúčetní jednotky, jako jsou podnikající fyzické osoby vedoucí daňovou evidenci, je zásadní správně zvolit metodu kurzování příjmů a výdajů v cizí měně. Mají na výběr mezi jednotným kurzem a kurzem pro přepočet daně, přičemž každá metoda má své specifické výhody a pravidla.
Jednotný kurz
Jedná se o výpočetní metodu, kterou mohou neúčetní jednotky využít k přepočtu všech svých příjmů a výdajů za celé zdaňovací období.
Tento kurz je stanoven jako aritmetický průměr kurzů vyhlašovaných ČNB (Česká národní banka) k poslednímu dni každého kalendářního měsíce v roce. Generální finanční ředitelství publikovává tento jednotný kurz začátkem ledna následujícího roku. V případě použití jednotného kurzu nemusí poplatník sledovat a evidovat individuální kurzy pro každou transakci. Může ta být obzvlášť užitečný pro ty, kteří nechtějí nebo nemohou sledovat každý příjem a výdaj podle aktuálních kurzů.
Kurz pro přepočet daně
Kurz pro přepočet daně umožňuje neúčetním jednotkám přesnější přepočet příjmů a výdajů, protože se využívá aktuální kurz ČNB platný k datu uskutečnění každé jednotlivé transakce. Tento kurz nahrazuje dříve používaný „účetní kurz“ a je zaveden od roku 2024.
Příjmy a výdaje v cizí měně se přepočítávají kurzem ČNB platným k datu, kdy byla transakce realizována. To znamená, že poplatník sleduje konkrétní kurz pro každý jednotlivý příjem a výdaj. Metoda tak umožňuje poplatníkům přesnější a flexibilnější přístup, což může být výhodné, pokud kurzové výkyvy pracují v jejich prospěch. Tento způsob je obvykle vhodnější pro ty, kteří chtějí aktivně sledovat vývoj kurzů a optimalizovat svou daňovou zátěž. Na druhou stranu, tato metoda vyžaduje větší administrativní zátěž. Poplatníci si musí rozmyslet, zda jsou ochotni podstoupit toto úsilí pro potenciální daňové úspory.
Neúčetní jednotky si mohou vybrat pouze jednu z těchto metod kurzování pro celé zdaňovací období. Jakmile je jednou metoda zvolena, musí být použita konzistentně na všechny příjmy a výdaje. Tato pravidla zajišťují, že poplatníci mají flexibilitu ve volbě kurzu, ale zároveň jsou chráněni před zneužíváním kombinace různých metod v jednom zdaňovacím období.
Účetní jednotky a funkční měna
Od roku 2024 mají účetní jednotky v České republice novou možnost vést své účetnictví v jiné než české koruně. Tato funkční měna může být například americký dolar, euro nebo britská libra. Aby účetní jednotka mohla využívat funkční měnu, musí splnit určité podmínky stanovené v účetních předpisech. Musí být prokázáno, že podstatná část obchodních transakcí účetní jednotky probíhá v cizí měně (například tržby a náklady). A navíc musí doložit, že vybraná měna poskytuje stabilnější základ pro vyjádření ekonomické reality než česká koruna.
Jestliže se účetní jednotka rozhodne používat funkční měnu, bude muset všechny transakce, závazky a pohledávky přepočítávat podle kurzů platných k datu jejich uskutečnění. Závěrečné zůstatky se pak převádějí do české koruny pouze pro účely sestavení účetní závěrky, a to v souladu s legislativou.
Pokud účetní jednotka zůstane u vedení účetnictví v české koruně, má na výběr mezi použitím aktuálního kurzu ČNB a pevným kurzem.
V případě aktuálního kurzu ČNB musí účetní jednotka správně určit okamžik, ke kterému přidělí kurz. Například k datu vystavení faktury nebo přijetí platby. Je totiž platný pouze ke dni uskutečnění účetního případu.
Naopak pevný kurz může být stanoven na různě dlouhé období (měsíční, čtvrtletní, roční atd.). Tento kurz se stanovuje na základě kurzu ČNB k prvnímu dni pevného období. Pokud k tomuto dni kurz ČNB neexistuje (například je to víkend nebo svátek), musí účetní jednotka použít kurz z nejbližšího předcházejícího pracovního dne.
Je důležité, aby účetní jednotky měly jasně definované interní směrnice pro používání kurzů, protože tyto směrnice hrají zásadní roli v tom, jak budou transakce v cizí měně zpracovávány a kurzovány.
Význam interních směrnic a specifika kurzových rozdílů
Pro účetní jednotky je zásadní správné nastavení interních směrnic, které upravují používání kurzů a kurzování jednotlivých transakcí. Interní směrnice musí přesně definovat, jaký kurz bude použit pro různé typy transakcí a jakým způsobem budou transakce přepočítávány, aby byla zajištěna shoda s legislativními požadavky. Zvláštní pozornost je třeba věnovat exotickým měnám, kde je nutné použít křížové kurzy přes dolar nebo euro, pokud ČNB nevyhlašuje kurz dané měny.
Křížové kurzy
Exotické měny mohou zahrnovat měny zemí, které nejsou častým obchodním partnerem ČR, nebo měny, jejichž kurzy jsou méně stabilní a nejsou pravidelně zveřejňovány. V těchto případech mají účetní jednotky několik možností:
- Použití křížového kurzu přes americký dolar (USD): Pokud ČNB nevyhlašuje přímý kurz k exotické měně, mohou účetní jednotky použít křížový kurz přes americký dolar. To znamená, že nejprve přepočítají exotickou měnu na USD a poté USD na české koruny (CZK). Tento postup je možný, protože kurz USD vůči většině světových měn je běžně dostupný a aktualizován.
- Použití křížového kurzu přes euro (EUR): Stejný postup platí i pro euro. Pokud je dostupný kurz exotické měny k euru, lze nejprve provést převod exotické měny na EUR a následně použít kurz ČNB pro přepočet eura na české koruny. Vzhledem k tomu, že euro je stabilní měnou a ČNB jej vyhlašuje pravidelně, je tato metoda vhodná pro mnoho situací, kdy kurz USD není k dispozici nebo je výhodnější využít kurz k euru.
- Pevný kurz pro exotické měny: V případech, kdy ČNB vyhlašuje kurz exotické měny pouze jednou měsíčně, je možné tento kurz použít jako pevný kurz pro účetní období. To znamená, že se tento měsíční kurz aplikuje na všechny transakce v této měně v daném období. Interní směrnice by měly specifikovat, jakým způsobem se tento pevný kurz bude uplatňovat a jak se bude kontrolovat jeho správnost.
Interní směrnice účetní jednotky by měly jednoznačně definovat, jaké křížové kurzy budou používány. A určit, zda bude preferováno použití USD nebo EUR jako prostředníka. V závislosti na povaze obchodní činnosti a dostupnosti kurzů pro dané měny.
Nezdaňování nerealizovaných kurzových rozdílů
V roce 2024 se zavedla možnost, aby účetní jednotky využily systém nezdaňování nerealizovaných kurzových rozdílů u neuhrazených cizoměnových pohledávek a závazků. Tento přístup umožňuje účetním jednotkám volbu, zda budou kurzové rozdíly zohledňovat ihned při jejich vzniku, nebo až při jejich realizaci, což může významně ovlivnit jejich daňovou povinnost a cash flow.
Jak systém funguje?
Účetní jednotka se může rozhodnout, že bude aplikovat systém nezdaňování nerealizovaných kurzových rozdílů, pokud se zaregistruje u správce daně. Rozhodnutí musí být provedeno do tří měsíců od začátku zdaňovacího období.
Pokud účetní jednotka zvolí tento systém, nemusí zahrnovat kurzové rozdíly vzniklé k rozvahovému dni do daňového základu. Tyto nerealizované kurzové rozdíly se daňově zohlední až v momentě, kdy dojde k reálné úhradě pohledávky nebo závazku. Tím se zajišťuje, že se do základu daně dostávají pouze skutečně realizované hodnoty. To může být výhodné pro správu daňové povinnosti.
Podmínky a povinnosti účetní jednotky
Pokud se účetní jednotka rozhodne využít tuto možnost, musí:
Registrace u správce daně: Musí být provedena do tří měsíců od začátku zdaňovacího období.
Evidence kurzových rozdílů: Aby bylo zajištěno, že při budoucí úhradě pohledávky nebo závazku budou tyto rozdíly správně zahrnuty do základu daně. Tato evidence by měla být jasně definována v interních účetních směrnicích.
Odložená daň: Uplatnění systému nezdaňování nerealizovaných kurzových rozdílů může vést k tomu, že účetní jednotka bude muset řešit otázku odložené daně, protože vznikají přechodné rozdíly mezi účetními a daňovými hodnotami majetku a závazků.
Tento systém může být výhodný pro společnosti, které pracují s velkým objemem cizoměnových transakcí. Umožňuje odložit daňový dopad nerealizovaných kurzových rozdílů až do doby, kdy dojde k jejich skutečné realizaci. To může vést ke zlepšení cash flow a lepšímu finančnímu plánování.