Whistleblowing je jedním z klíčových nástrojů pro zajištění transparentnosti a odpovědného chování ve firmách i veřejných institucích. Jedná se o proces, kdy oznamovatel upozorní na nezákonné jednání, které může zahrnovat podvody, korupci, ohrožení veřejného zdraví, porušení zákonů nebo etických pravidel. Cílem whistleblowingu není pouze odhalit protiprávní chování, ale také předcházet jeho dalšímu šíření a minimalizovat negativní dopady na firmu, zaměstnance i veřejnost.
Ačkoli se může zdát, že oznamování takových skutečností je přirozenou součástí etického chování, realita je často složitější. Oznamovatelé se mohou obávat odvetných opatření, jako je výpověď, degradace na nižší pozici, finanční postihy nebo pracovní šikana.
Proto moderní legislativa zavádí povinnost vytvořit ochranné mechanismy, které umožní bezpečné oznamování bez rizika postihu. Má vaše firma správně nastavený whistleblowing systém? Pokud ne, teď je ten správný čas se tomu věnovat! Přečtěte si více v našem článku, do kterého jsme zařadili i praktický příklad whistleblowingu v české firmě.
Kdo musí mít oznamovací systém?
Podle zákona o whistleblowingu mají povinnost zavést interní oznamovací mechanismus všechny firmy s více než 50 zaměstnanci, a to bez ohledu na obor podnikání. To znamená, že nejen velké korporace, ale i střední a menší podniky, včetně účetních kanceláří, škol nebo výrobních závodů, se musí postarat o to, aby jejich zaměstnanci měli možnost bezpečně oznámit podezření na nezákonné jednání.
Povinnost se vztahuje také na některé menší subjekty, pokud vykonávají činnost ve specifických sektorech, jako jsou finanční služby, energetika nebo veřejné zakázky. Zákon vyžaduje, aby každá povinná osoba zajistila:
- Funkční vnitřní oznamovací systém, který umožní diskrétní podání oznámení
- Určení odpovědné osoby, která oznámení vyhodnocuje a řeší
- Informování zaměstnanců o jejich právech a způsobu podání oznámení
- Pravidelné školení zaměstnanců, aby rozuměli procesu oznamování a věděli, jak s ním nakládat
Také patříte mezi povinné osoby podle zákona o AML? Tak to vás bude zajímat školení Novela zákona o praní špinavých peněz od 1. 1. 2025.
Jak vypadají ochranné mechanismy whistleblowing?
Ochranné mechanismy pro whistleblowery jsou klíčové pro zajištění jejich bezpečnosti a prevence odvetných opatření. V praxi se tyto mechanismy skládají z několika důležitých prvků:
1. Důvěrnost oznamování
- ✅ Whistleblowing systémy musí být nastaveny tak, aby bylo možné podávat oznámení anonymně nebo alespoň s maximální možnou ochranou identity oznamovatele.
- ✅ Informace o oznamovateli a jeho oznámení mohou být sdíleny pouze s omezeným okruhem osob, které jsou pověřeny jejich řešením.
- ✅ Firmy často využívají externí oznamovací platformy, kde zaměstnanci mohou bezpečně podávat hlášení bez obav, že by jejich identita byla odhalena.
2. Ochrana proti odvetným opatřením
Zaměstnavatel nesmí vůči oznamovateli podniknout žádné kroky, které by mu zhoršily pracovní podmínky. To zahrnuje:
- Výpověď nebo neprodloužení pracovní smlouvy
- Snížení mzdy nebo odebrání bonusů
- Přesunutí na méně kvalifikovanou pozici
- Šikanu, diskriminaci nebo jiné nepřímé odvetné jednání
Pokud k odvetným opatřením dojde, oznamovatel se může obrátit na dozorový orgán nebo dokonce soud, který může zaměstnavateli uložit pokuty až do výše 1 000 000 Kč.
3. Nezávislé vyšetřování oznámení
- ✅ Firmy jsou povinny jmenovat nezávislou osobu nebo oddělení, které se bude oznámeními zabývat a vyšetřovat je nestranně.
- ✅ Proces vyšetřování musí být transparentní, včetně stanovení jasných lhůt pro vyřízení oznámení a komunikace se oznamovatelem.
- ✅ Pokud se zjistí, že oznámení bylo opodstatněné, firma musí přijmout nápravná opatření.
4. Přístup k právní a psychologické podpoře
Oznamovatelé by měli mít možnost využít právní poradenství v případě, že se obávají právních důsledků svého oznámení. Některé organizace nabízejí i psychologickou podporu pro whistleblowery, kteří mohou čelit stresu nebo pracovním komplikacím.
5. Možnost externího oznámení
Pokud oznamovatel nemá důvěru ve vnitřní systém nebo se bojí odvety, má právo podat oznámení přímo externím institucím (např. Ministerstvu spravedlnosti, Policii ČR nebo specializovaným organizacím).
Všechny tyto ochranné mechanismy zajišťují, že whistlebloweři mohou oznámit nezákonné jednání bez strachu z postihu a že jejich oznámení bude řádně vyšetřeno.
Jaká jednání může whistleblower oznámit?
Zákon nezahrnuje pouze hotové trestné činy, ale také situace, kdy existuje důvodné podezření, že k protiprávnímu jednání teprve dojde. Whistleblower tak může oznámit nejen podvod, korupci nebo finanční machinace, ale i ohrožení životního prostředí nebo nebezpečné pracovní podmínky. Například zaměstnanec chemického závodu, který zjistí, že se chystá nelegální vypouštění toxických látek do řeky, může informovat odpovědnou osobu ještě předtím, než k činu dojde. Takové preventivní oznámení může zabránit závažným škodám a ochránit veřejný zájem.
Podání oznámení se může týkat i méně viditelných problémů, jako je diskriminace, šikana na pracovišti nebo zneužívání firemních prostředků. Aby systém fungoval efektivně, musí zaměstnavatelé zajistit, že zaměstnanci vědí, co mohou oznámit a jakým způsobem. Pokud si zaměstnanec není jistý, zda jeho oznámení spadá do této kategorie, může se obrátit na odpovědnou osobu v rámci organizace nebo využít externí oznamovací systém.
Přečtěte si praktický příklad whistleblowingu v české firmě:
Jana pracuje jako účetní ve středně velké výrobní firmě, která má více než 100 zaměstnanců. Při kontrole účetních dokladů si všimla podezřelých transakcí – firma pravidelně posílá vysoké částky dodavateli, který se zdá být fiktivní. Po dalším pátrání zjistí, že dodavatelská firma patří bratrovi finančního ředitele a žádné reálné služby neposkytuje. Jana má tedy podezření na podvod a zneužití firemních financí.
Jak Jana postupovala?
1. Interní oznamovací systém
- Nejprve zkontrolovala firemní web a interní směrnice, aby zjistila, jakým způsobem může své podezření nahlásit.
- Našla informace o vnitřním oznamovacím systému, který firma zavedla podle zákona o ochraně oznamovatelů.
2. Podání oznámení
- Jana podala oznámení přes anonymní interní platformu, kterou firma používá.
- Popsala, co zjistila, a přiložila podezřelé faktury jako důkazy.
- Po odeslání oznámení obdržela potvrzení, že její podnět byl přijat a že bude vyšetřen.
3. Vyšetřování a ochrana oznamovatele
- Odpovědná osoba, která byla ve firmě určena pro vyšetřování oznámení, případ prošetřila.
- Jana byla během šetření chráněna proti odvetným opatřením – vedení firmy nesmělo změnit její pracovní podmínky, snížit jí mzdu nebo ji propustit.
4. Výsledek oznámení
- Interní šetření potvrdilo, že finanční ředitel nelegálně převáděl peníze do rodinné firmy.
- Společnost přijala opatření – finanční ředitel byl odvolán a případ byl předán Policii ČR.
- Firma také zpřísnila pravidla pro schvalování faktur a zavedla přísnější kontrolní mechanismy.
Tento příklad ukazuje, jak může správně nastavený whistleblowing systém ochránit firmu před podvody a zároveň chránit zaměstnance, kteří upozorní na nezákonné jednání.
Pozor: Termín pro zavedení whistleblowing systému už uplynul!
Zákonná povinnost zavést oznamovací systém vstoupila v platnost 1. srpna 2023. To znamená, že firmy měly dostatek času na přípravu a implementaci příslušných opatření.
Přesto se stále objevují společnosti, které tuto povinnost nesplnily. Kontrolní orgány mají možnost prověřit plnění zákonných požadavků bez nutnosti osobní inspekce – například kontrolou firemního webu. Pokud organizace nemá zveřejněny informace o možnosti podání oznámení, může jí hrozit pokuta až do výše 1 000 000 Kč.
Pokud vaše firma dosud neimplementovala whistleblowing systém, je nejvyšší čas to napravit. Zaměstnanci by měli mít možnost bezpečně oznámit problémy, aniž by se museli obávat negativních důsledků.
Firmy, které neberou whistleblowing na lehkou váhu, podporují zároveň otevřenou komunikaci a chrání oznamovatele, minimalizují rizika vysokých pokut, poškození reputace a dalších negativních důsledků. Proto je důležité whistleblowing vnímat nejen jako právní povinnost, ale především jako nástroj pro zlepšení fungování společnosti.