Jak správně posoudit, zda se při zásahu do majetku jedná o technické zhodnocení či opravu, která může být okamžitou součástí nákladů? Tímto tématem se v online školení Technické zhodnocení a opravy zabýval lektor RNDr. Ivan Brychta. V našem článku Vám rádi rozdíly mezi technickým zhodnocením a opravou či úpravou poodhalíme.
Základní rozdíly mezi technickým zhodnocením a opravou (úpravou)
TZ
- Není přímým daňovým nákladem (náklad vytvoříme až skrze daňové odpisy).
- Nelze z něj vytvořit rezervu jako daňově účinný náklad.
- Z pohledu DPH zde existuje riziko úpravy odpočtu DPH na vstupu. V tomto případě se totiž jedná o delší časový úsek a nároku na odpočet se věnujeme až v okamžiku, kdy je technické zhodnocení dokončeno a je potřeba jej sledovat ještě dalších 4 nebo 9 let. Nárok na odpočet může firmě zůstat, může být vyšší, případně bude potřeba jej vrátit.
- Evidujeme na rozvahovém účtu 042.
oprava
- Jedná se o daňově účinný náklad.
- Lze vytvořit rezervu, která je daňově účinným nákladem.
- Pokud bychom chtěli uplatnit odpočet DPH, tak je možné toto řešit jen jednou a to v okamžiku provedení opravy nebo provedení údržby, další úpravy odpočtu už není potřeba řešit.
- Opravy účtujeme na nákladovém účtu 511.
Při posuzování, zda vynaložené prostředky byly použity k technickému zhodnocení nemovitosti nebo opravě, nerozhoduje vydání stavebního povolení. Je nutné posoudit, zda byly pouze odstraněny účinky opotřebení nebo poškození a majetek byl uveden do předchozího stavu (oprava) nebo zda došlo k zásahům do majetku, které mají za následek změnu účelu nebo technických parametrů, popřípadě rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku (TZ).
Technické zhodnocení
Technické zhodnocení je speciální kategorií vytvořenou pro účely daňových a účetních předpisů. Za technické zhodnocení můžeme poté považovat ty zásahy do majetku, které znamenají změnu účelu majetku nebo technických parametrů, případně rozšíření jeho vybavenosti nebo použitelnosti (a to včetně nástaveb, přístaveb a stavebních úprav). Pokud potřebujeme zjistit, co je přesně myšleno nástavbou, přístavbou a ostatními stavebními úpravami, je zapotřebí hledat ve stavebním zákoně (najdete ZDE), který tyto pojmy definuje.
Náklady spojené s technickým zhodnocením zvyšují vstupní cenu majetku a postupně jsou aktivovány do hodnoty dlouhodobého majetku. Sama účetní jednotka si stanoví limit pro technické zhodnocení. Zákon o daních z příjmů stanovuje tuto hranici na částce 80 000 Kč (od 1. 1. 2021 došlo k novelizaci a navýšení částky z původní sumy 40 000 Kč). Stanovená hranice se posuzuje za celé účetní období. Pakliže účetní jednotka provede tři technická zhodnocení v průběhu účetního období, každé ve výši 30 000 Kč, a hranice stanovená interní směrnicí pro vykazování majetku a jeho technického zhodnocení je podle zákona stanovena na 80 000 Kč, musí společnost tato technická zhodnocení zařadit mezi dlouhodobý majetek. Je tedy nutné zvýšit vstupní cenu majetku nebo tento majetek začít odpisovat. Pokud by uvedená hranice překročena nebyla, je možné účtovat jednotlivé výdaje výsledkově, tedy přímo do nákladů.
Technické zhodnocení však může být účtováno také samostatně, a to v případech, kdy se jedná o technické zhodnocení drobného majetku nebo o technické zhodnocení majetku, ke kterému nemá účetní jednotka vlastnická práva. Typickým příkladem je pronajatý prostor, na kterém bylo provedeno technické zhodnocení.
Majetek, u něhož nelze technické zhodnocení provést:
- Pěstitelské celky trvalých porostů,
- základní stádo,
- tažná zvířata,
- majetek v účtové skupině 03 – Dlouhodobý hmotný majetek neodepisovaný – pozemky, umělecká díla, sbírky a památky.
Opravy
Opravami je myšleno odstranění částečného fyzického opotřebení majetku nebo jeho poškození za účelem uvedení do předchozího či provozuschopného stavu. S tímto souvisí i udržování, kterým se rozumí zpomalení fyzického opotřebení, kdy se tak předchází jeho následkům a odstraňují se tím drobné závady. Při provádění opravy je možné použít i jiné než původní materiály a díly, ale nesmí tím dojít k technickému zhodnocení. Lze tedy použít takové materiály, které nezlepší funkčnost majetku.
Na rozdíl od technického zhodnocení lze vynaložené výdaje na opravu a údržbu zaúčtovat přímo do nákladů, a to na příslušné nákladové účty, např. 511 – opravy a údržba, 501 – spotřeba materiálu, 518 – ostatní služby nebo 548 – ostatní provozní náklady.