Mezi reklamou a reprezentací nebo poskytnutím sponzorského daru existuje z hlediska daňových zákonů velmi tenká a ne vždy jasná hranice. A zatímco výdaje na reklamu jsou daňově uznatelné, podle zákona o daních z příjmů nemůžeme náklady spojené s reprezentací (některé dárky pro obchodní klienty a partnery) jako daňově uznatelné náklady započíst. A protože se k tomuto tématu váže spousta otázek, zařadil ho Tomáš Líbal do svého webináře Komplikované účetní případy. V první části tohoto článku se tak blíže podíváme na daňově uznatelné náklady na reklamu a sponzorské dary a v další části na toto téma navážeme uznatelnými náklady ve spojení s propagačními a reklamními předměty.
Rozdíl mezi reklamou a poskytnutím sponzorského daru
Neexistuje zákonná definice daru. Ovšem podle zákona o daních z příjmů je dar součástí bezúplatného plnění a nevstupuje tak do nákladové složky, ale snižují daňovou povinnost subjektu. A stejně tak daňové zákony neznají „oficiální” definici reklamy, ale vychází z definice reklamy uvedené v zákoně č.40/1995 Sb., o regulaci reklamy § 1 a zejména z příslušné judikatury. Abychom mohli reklamní aktivity započítat mezi daňově uznatelné náklady a nebát se kontroly z finančního úřadu, je důležité uchovávat nejen doklad o vzniku (smlouvy, fakturu), ale také fotografie reklamních ploch nebo nahrávky spotů z rádia. Ač se to může zdát absurdní, právě takovéto „důkazní materiály” jsou často tou poslední možností, jak vynaložené náklady při negativním posouzení z finančního úřadu obhájit.
Pokud není možné nalézt řádné vysvětlení v zákonech, může správce daně využít ke svému rozhodnutí judikaturu. Tomáš Líbal na webináři uvedl příklad z praxe, kdy mezi daňově uznatelné náklady nebylo započítáno umístění loga/názvu obchodní firmy na reklamních plochách na stadionu, na dresech hráčů apod., protože úkolem reklamy je co nejefektněji poukazovat na konkrétní práci, služby dané firmy a podpořit tak její podnikání – podle definice finančního ředitelství, z níž finanční úřad při posouzení vycházel. A v tomto případě správce daně neměl pocit, že by umístění pouhého loga dostatečně vypovídalo o zaměření a práci firmy.
Daňově uznatelné náklady na reklamu spojené s reklamními a propagačními předměty
V případě reklamních a propagačních předmětů jsou podle platných zákonů nastaveny trochu jiné podmínky, jak uplatnit daňově uznatelné náklady (zákon o daních z příjmů – § 25 odst. 1 písm. t) a pro případný odpočet DPH (zákon o dani z přidané hodnoty – § 13 odst. 8 písm. c). Navíc zákon o dani z přidané hodnoty označuje reklamní a propagační předměty (trika, deštníky, cukrovinky, alkohol a spoustu dalších) jako dárky a chápe je jako prostředek reprezentace.
Co je pro oba zákony stejné, je limitující cena předmětu. A to do hodnoty 500 Kč, což u některých reklamních předmětů může být opravdu hraniční cena. Další podmínky se už ale liší. „Není pravda, že jakmile se něco zaúčtuje jako náklad na reprezentaci, už není možné uplatnit DPH na vstupu, takto to vůbec nemusí dopadnout,“ upozorňuje Tomáš Líbal. V případě dárku, z něhož si chceme odečíst DPH, musí být kromě finančního limitu splněno podle zákona o dani z přidané hodnoty také důležité pravidlo, kdy poskytnutí dárku souvisí se zdaňovanou ekonomickou činností dané firmy.
Pokud chce firma své reklamní předměty zahrnout do daňově uznatelných nákladů, musí splnit podmínek víc. Zákon o daních z příjmů totiž vyžaduje, aby reklamní předměty nebyly předmětem spotřební daně. Výjimkou je pouze „tiché víno“ – což je víno jiné než šumivé, perlivé, portské nebo dezertní. Pokud se tedy ve firmě rozhodnete na Vánoce obdarovat své obchodní partnery například lahví whisky, není možné ji zařadit mezi daňově uznatelné náklady.
Další nařízení se tyká označení produktu. „V zákoně o daních z příjmů nebylo nikdy uvedeno, že se označením rozumí použití loga dané firmy,“ poukazuje Tomáš Líbal na rozšířený mýtus. Za označení je možné považovat jméno obchodní společnosti nebo jméno a příjmení fyzické osoby, případně ochrannou známkou poskytovatele předmětu, kterou tedy může být v tomto případě i logo. Třetí variantou je pak použití názvu propagovaného předmětu. Prodejce fotoaparátů by třeba na reklamní tužce mohl mít název Olympus a splnil by v tomto případě požadavek na daňově uznatelný náklad.
Poskytování reklamních a propagačních předmětů/dárků se pochopitelně může stát důvodem ke kontrole z finančního úřadu. Firma musí být připravená na to, prokázat, že dané reklamní předměty použila na propagaci na konkrétním veletrhu, věnovala je obchodnímu partnerovi, předala svému obchodnímu zástupci, který je šířil dále. Vhodné je vést evidenci těchto předmětů, ale podrobnost evidence se bude odvíjet od jejich hodnoty. Jinak budeme vést záznamy o reklamních propiskách a jinak v případě pořízení vína, které má sloužit jako dar pro obchodní partnery.
Ve webináři Komplikované účetní případy se lektor Tomáš Líbal z hlediska účetních a daňových dopadů věnoval i dalším tématům – opravným položkám u pohledávek, změnám u daně z nabytí nemovitých věcí nebo třeba úrokům z prodlení a smluvním pokutám. Webinář je stále dostupný v našem archivu a můžete si ho pustit kdykoliv. Stačí jen zakoupit naše předplatné.