Zaměstnanec vyslaný na služební cestu má v rámci cestovních náhrad nárok na proplacení jízdních výdajů. Podmínky pracovní cesty by měl určit předem zaměstnavatel, který mimo jiné vymezí, jakým způsobem se bude zaměstnanec na pracovní cestě přepravovat. V rámci tohoto článku jsme pro vás připravili přehledný soupis, který vám představí platné náhrady jízdních výdajů pro rok 2020.
Přehled sazeb jízdného při použití automobilu v roce 2020
V případě, že zaměstnavatel požádá zaměstnance, aby použil jiné než služební vozidlo (např. vlastní vozidlo, vozidlo zaměstnancem bezplatně vypůjčené nebo zaměstnancem za úplatu pronajaté), musí zaměstnanec automaticky obdržet náhradu stanovenou zákoníkem práce za každý 1 km cesty, která je tvořena součtem dvou položek:
- výše základní náhrady,
- náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu.
Ad 1. Sazba základní náhrady (Slouží jako náhrada za amortizaci vozidla, náhrada za opravy, náhradní díly, výměnu oleje apod.)
Sazbu základní náhrady za jeden ujetý kilometr pro rok 2020 stanoví vyhláška MPSV č. 358/2019 Sb. takto:
-
při použití jednostopých vozidel a tříkolek činí náhrada 1,10 Kč,
-
při použití osobních motorových vozidel činí náhrada 4,20 Kč,
-
při použití nákladního automobilu, autobusu nebo traktoru činí náhrada 8,40 Kč,
-
při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší o 15 %.
Ad 2. Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu
Při výpočtu náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu se vychází z ceny PHM (včetně DPH) prokázané zaměstnancem dokladem o nákupu, ze kterého je zřejmá souvislost s pracovní cestou (datum). V případě několika dokladů se použije aritmetický průměr. Ve druhém případě je možné vypočítat náhradu z průměrné ceny stanovené vyhláškou MPSV. Záleží jen na zaměstnanci, pro kterou variantu se rozhodne.
Průměrné ceny pohonných hmot stanovené pro rok 2020 vyhláškou č. 358/2019 Sb.:
-
32,00 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
-
36,00 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
-
31,80 Kč u motorové nafty,
-
4,80 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.
Jakmile zaměstnanec při pracovní cestě použije služební vozidlo, hradí všechny náklady související s provozem automobilu ze svých prostředků zaměstnavatel. Pro státní správu jsou sazby jednotlivých náhrad stanovené vyhláškami neměnné. Ve firmách mohou být sazby základních náhrad libovolně zvyšovány (s daňovým dopadem na straně zaměstnance).
Další jízdní náhrady
- Náhrada za použití automobilu místu prostředku hromadné přepravy – Pokud zaměstnavatel s tímto způsobem přepravy při pracovní cestě souhlasí, má zaměstnanec nárok na náhradu jízdních výdajů v hodnotě zaměstnavatelem určeného jízdného. Zaměstnavatel si musí zvážit, aby se zbytečně nestal plátcem silniční daně. Pokud je vozidlo použito k činnostem, které podléhají dani z příjmů, musí zaměstnavatel vozidlo evidovat, zahrnout do daňového přiznání a zaplatit silniční daň.
- Hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy a taxislužba – Cenu jízdného u prostředků hromadné přepravy (např. autobusu, vlaku, letadla, lodi, taxíku apod.) zaměstnanec prokazuje dokladem – nejčastěji jízdenkou. Zákoník práce umožňuje proplacení cestovních náhrad i v případě nedoložení příslušného dokladu. Jedná se však o výjimečné plnění, ke kterému zaměstnavatel není povinen.
- MHD – V případě, že zaměstnanec použije MHD pro pracovní cestu mimo obec, ve které má místo výkonu práce, náleží mu náhrada jízdních výdajů v prokázané výši. Tuto náhradu může zaměstnanec uplatnit i mimo jiných náhrad cestovních výdajů. Při použití MHD v obci, ve které má zaměstnanec místo výkonu práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu jízdních výdajů v ceně jízdného, aniž by zaměstnanec musel jízdní výdaje prokazovat.