Ve spolupráci s lektorkou Ing. Janou Ledvinkovou jsme uspořádali velmi žádané školení DPH v praxi podrobně, jehož podstatnou část lektorka věnovala podmínkám pro nárok na odpočet DPH. A to na základě výkladu jednotlivých paragrafů zákona o dani z přidané hodnoty. Bez rozdílu toho, zda v poslední době došlo nebo nedošlo k jejich novelizaci. Není totiž na škodu zopakovat si pravidla a jednotlivé případy, se kterými se v rámci odpočtu DPH setkáváme. My jsme pro vás do tohoto článku vybrali ty nejzajímavější části, které s problematikou nároku na odpočet DPH souvisí.
Aby nedocházelo u DPH k několikanásobnému zdanění materiálu, zboží či služeb, je součástí daně z přidané hodnoty mechanismus nároku na odpočet již zaplacené daně. V konečném důsledku tak plátce odvádí pouze rozdíl mezi úhrnem DPH na vstupu a na výstupu za každé zdaňovací období. Pravidla pro nárok na odpočet DPH jsou sice definována v zákoně, to ale neznamená, že je vše jasné a problematika se stále vyvíjí.
Pro nárok na odpočet DPH musí plátce podle § 73 zákona o dani z přidané hodnoty bezpodmínečně splnit tyto podmínky:
- při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad,
- při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, a nebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem,
- při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň přiznat podle § 23 odst. 2 až 4, daň přiznat a mít daňový doklad,
- při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat podle, § 23 odst. 2 až 4 vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad, nebo
- při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem.
Plátce daně pak musí uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, ve kterém je těchto pět podmínek splněno. Po uplynutí lhůty 3 let, ale nárok na odpočet DPH uplatnit nelze. Lektorka Ing. Jana Ledvinková zdůraznila, že nesmíme zapomenout na to, že lhůta pro uplatnění odpočtu začne platit prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl a ne ve kterém se nárok na odpočet mohl uplatnit díky pozdě obdrženému dokladu. Jak v této situaci postupovat? Plátce daně, který měsíčně reportuje výsledky, obdrží daňový doklad s DUZP 28.4. až dne 6.5. Účetní jednotka ovšem potřebuje mít náklady v měsíci, se kterým věcně a časově souvisí. Proto je možné v dubnu fakturu zaúčtovat a DPH bude přepsáno k uplatnění až v květnu. V tomto měsíci pak přeúčtujete interním dokladem.
Přinesla novela odpočtu daně v částečné výši méně starostí plátcům i správci daně?
Další povinností plátce je nárok na uplatnění odpočtu daně v částečné výši vždy v příslušném kalendářním roce, ve kterém byl oprávněn tento nárok uplatnit nejdříve. Před novelou v roce 2017 platilo, že pokud plátce obdržel v únoru následujícího roku daňový doklad, dle kterého krátí odpočet koeficientem a jednalo se o plnění za listopad předchozího roku, uplatnil nárok na odpočet DPH v období, kdy držel daňový doklad a to cestou dodatečného přiznání nejdéle k 31.12. předchozího roku.
Jakou výjimku v rámci nároku na odpočet daně v částečné výši zavedla novela z roku 2017? A zjednodušila práci plátcům i správci daně? Podívejte se na část školení, v němž se lektorka Ing. Jana Ledvinková této novelizované části § 73 věnovala.
Podle pátého odstavce tohoto paragrafu pak má plátce možnost prokazovat chybné – neúplné – náležitosti daňového dokladu. Neobsahuje-li totiž doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok prokázat jiným způsobem.
Poslední část § 73 se věnuje vymezení řešení pro výši nároku na odpočet daně ve dvou mezních případech nesprávně uplatněné daně uvedené na daňovém dokladu. Plátce má totiž nárok na odpočet jen té daně, která odpovídá přijatému plnění. Pokud je na přijatém daňovém dokladu uvedena sazba daně snížená na 10 % nebo 15 % , a mělo být uplatněno 21 %, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet DPH jen ve výši uvedené na daňovém dokladu. Následně může po dodavateli požadovat opravný daňový doklad.
V opačném případě: na daňovém dokladu je uvedena sazba daně základní 21 %, a plnění správně podléhá snížené sazbě daně, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet jen ve výši odpovídající dani, která má být uplatněna podle tohoto zákona. Po dodavateli tedy musí požadovat opravu sazby daně.
Nová registrace k DPH nebo její zrušení? Pravidla jsou takováto…
Případ, kdy se teprve registrujeme k DPH nebo naopak registraci k DPH rušíme, řeší § 79. Podle něj je možné při nové registraci plátce uplatnit nárok na odpočet DPH u zdanitelných plnění přijatých v období 12 měsíců před datem registrace. Podmínkou ale je, že tato přijatá plnění byla k datu registrace součástí obchodního majetku plátce. Nárok vzniká i u zboží, které bylo na skladě – tedy v obchodním majetku. Na pořízený majetek, který již není samostatným majetkem, ale stal se součástí obchodního majetku (třeba vzduchotechnika zabudovaná do nemovité věci) a při dovozu zboží a při pořízení nemovitosti je také za stejných podmínek možné uplatnit nárok na odpočet DPH.
V případě ukončení registrace k DPH se snížení odpočtu daně provede na ř. 45 DAP za poslední zdaňovací období registrace k plátcovství. Při úmrtí plátce DPH je ovšem nutné stále podávat daňové přiznání až do vypořádání dědického řízení. A poté je potřeba podat poslední daňové přiznání, jak na školení DPH v praxi podrobně připomněla lektorka. Dříve musel toto přiznání podat dědic, po novele z roku 2017 podává daňové přiznání osoba spravující pozůstalost. Tato osoba musí před sestavením posledního daňového přiznání zjistit, zda dědic, který nabývá obchodní majetek po zemřelém plátci, hodlá s tímto majetkem pokračovat v ekonomické činnosti nebo ne. Pokud ne je třeba snížit uplatněný nárok na odpočet daně u majetku, který je obchodním majetkem zemřelého plátce a u kterého tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část.
V některých případech ale při zrušení registrace povinnost snížit dříve uplatněný odpočet daně nevzniká. Je to při zrušení obchodní korporace bez likvidace. V případě kdy fyzická osoba, která je plátcem ukončí podnikatelskou činnost tak, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby a která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejím jediným zakladatelem je právě ona fyzická osoba, která ukončila podnikatelskou činnost.