Vývoz, dovoz, obchod v rámci EU – denně se s těmito pojmy setkáváme. Ale správně pracovat s DPH při obchodu do Evropské unie nebo mimo ní, to už pro účetní občas bývá nelehký úkol. Jak uplatnit DPH při vývozu zboží do států mimo EU a jaké výhody má obchod se státy vně EU? Také občas tápete?
Nikomu určitě neuškodí malé opakování, které jsme připravili ve spolupráci s JUDr. Svatoplukem Galočíkem – školení DPH při obchodu mezi členskými státy EU a třetími zeměmi v roce 2018. Účastníci tohoto školení měli možnost dozvědět se víc o současné právní úpravě DPH při obchodu mezi členskými státy EU a s třetími zeměmi, kterou se lektor snažil přiblížit pomocí jasných příkladů. To nejzajímavější z tohoto školení jsme pro vás shrnuli do článku.
Prozatím se v praxi příliš nevžily pojmy, se kterými pracuje zákon o DPH a lektor se tak rozhodl začít právě s jejich výkladem. Při vystavování daňových dokladů nebo při zpracování přijatých dokladů může totiž dojít k chybám, při nichž se zaměňují osoby a není tak dodržena právní úprava. Špatné použití je typické třeba pro termín plátce. Osoba registrovaná k dani v tuzemsku se považuje za plátce na rozdíl od osob, které jsou registrovány v jiném členském státě. Ty nemají ze zákona žádné zkrácené pojmenování a používá se termín “osoby registrované k dani v jiném členském státě” a podle naší právní úpravy taková osoba není plátcem. V praxi se ale označení plátce používá pro každou osobu registrovanou k dani, což je nesprávný postup.
Osoba neusazená v tuzemsku je další osobou, kterou zmiňuje naše právní úprava a je to osoba povinná k dani bez sídla a provozovny v tuzemsku, která nemusí být registrovaná. Pod tímto termínem se skrývají tři typy osob povinných k dani – osoby registrované v jiném členském státě EU; osoby se sídlem v jiném státě EU a neregistrovaná v žádném státě EU; osoba ze třetí země – zahraniční.
Obchodní partner ze třetí země a nepřímá daň
Známe tak i zahraniční osoby se sídlem ve třetí zemi, které zákon rozděluje na osoby povinné a nepovinné k dani. V legislativě ale není žádná právní úprava, která by se týkala případného přiděleného DIČ pro nepřímou daň ve třetí zemi. Pokud firma dostane ve fakturačních údajích DIČ od obchodního partnera ze třetí země, tak nemá pro plnění žádný význam – zákon s ním nepočítá.
Lektor JUDr. Svatopluk Galočík tuto situaci názorně ukázal na jednoduchém příkladu: Pokud bude zboží dodáno z tuzemska do jiného členského státu (Německo), ale pořizovatelem bude zahraniční osoba povinná k dani (švýcarská firma), není možné, aby tuzemský dodavatel přenesl daň na firmu ve Švýcarsku. Pro přenos povinnosti je nutné, aby pořizovatel byl osoba registrovaná k dani v jiném členském státě EU, k reverse charge je nutné mít DIČ členského státu. Místem plnění by tak bylo místo vzniku přepravy (tedy ČR) a vůči švýcarské firmě by se uplatnila tuzemská daň. V případě poskytnutí služby (za úplně stejných podmínek) by ale byla situace jiná. Reverse charge ve službách je totiž možné uplatnit i za těch podmínek, že osoba ve Švýcarsku nemá DIČ členského státu. Místem plnění je sídlo švýcarské firmy v Německu, pro kterou službu tuzemský dodavatel vykonává.
Služby a místo plnění
Na semináři se lektor věnoval nejen obchodu se zbožím, ale i uplatnění DPH při poskytování služeb. A v případě služeb je DPH vždy odváděno tam, kde je stanoveno místo plnění, proto je jeho správné stanovení velmi důležité. Místo plnění můžeme správně určit podle paragrafů uvedených v zákoně o dani z přidané hodnoty. Podle názvu by se mohlo zdát, že klíčovým pro nás bude § 9 Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby – ten se ovšem může použít pouze pro místo plnění až po vyčerpání všech ostatních možností. Až v případě, kdy není možné použít žádný jiný paragraf, odkazující se ke stanovení místa plnění u poskytovaných služeb.
Základní pravidlo znamená, že pokud bude služba poskytnuta osobě povinné k dani (paragraf je tak rozšířen i na osobu neregistrovanou), je místem plnění sídlo osoby povinné k dani. Tento paragraf je tak možno použít pro osoby neusazené v tuzemsku, protože ostatní paragrafy, které popisují místa plnění služeb, s touto skupinou osob nepočítají. Všechny tři typy osob neusazených v tuzemsku mohou při poskytnutí služeb do tuzemska podle zákona uplatnit reverse charge. A paragraf platí oboustranně – v případě, že tuzemský podnikatel poskytne služby v rámci EU, i on může uplatnit reverse charge. Také u služeb, kde je místo plnění možné dohledat v jiném paragrafu a je například umístěno do tuzemska, je daňová povinnost na příjemci služby.
Lektor se na školení věnoval také výkladu dalších paragrafů, ve kterých se můžete blíže seznámit s místem plnění u poskytování služeb (od § 9a až po § 10i) – k poskytování nemovité věci, přepravy osob, poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani apod.
Přiznání k dani podle konce přepravy zboží
Při dodání zboží z jiného členského státu EU do tuzemska je povinnost přiznat DPH na pořizovateli. V případě, že pořizovatel není plátce (je osobou povinnou k dani), musí se registrovat jako identifikovaná osoba. V souvislosti s přiznáním daně existuje jednoduché pravidlo – povinnost přiznat daň náleží tam, kde končí přeprava zboží.
O něco složitější je případ, kdy český podnikatel koupí zboží ve státě EU (na Slovensku) a potřebuje ho dopravit do jiného členského státu (Maďarsko). Daňový doklad půjde od slovenského dodavatele (registrován k dani) do ČR a dodavatel uplatní reverse charge, i když se zboží nachází v jiné zemi, než kde je k dani registrován český podnikatel. To je správný postup – povinnost se přenese na pořizovatele a ten musí přiznat daň v Maďarsku, kde se nachází místo plnění. A protože české DIČ v tomto případě nehraje vůbec žádnou roli, musí se registrovat k dani v Maďarsku. Často se bohužel stává, že tuzemský plátce se ve státu, kde mu vzniká daňová povinnost, vůbec k dani neregistruje. V zákoně proto existuje pojistka, díky níž se místo plnění může přesunout do tuzemska. Daň se tak odvede v ČR, pokud tuzemský plátce nedoloží, že se v zahraničí registroval a přiznal daň. Od 1.7.2017, kdy vstoupila v platnost novela zákona o dani z přidané hodnoty, navíc bez nároku na odpočet. Nicméně se jedná o náhradní řešení a rozhodně to neznamená, že zanikne povinnost odvést daň v zemi, kde bylo stanoveno původní místo plnění.
Ukázkám z praxe věnoval lektor podstatnou část školení, aby všem účastníkům dokonale osvětlil různé situace uplatňování DPH při zahraničním obchodu. A protože je ze školení DPH při obchodu mezi členskými státy EU a s třetími zeměmi 2018 k dispozici i plnohodnotný videozáznam – nic neujde ani těm, kteří živé vysílání nestihli. Kdo není náš předplatitel, může školení koupit zde.