Ten, kdo se v praxi setkává s DPH ví, jaké novinky se v této oblasti v průběhu roku 2017 objevily. 1.7.2017 vstoupilo v platnost mnoho změn v zákoně o dani z přidané hodnoty. A vy jste už několikrát v našich školeních na tyto změny mohli narazit. Vzhledem k tomu, že změny zákona byly komplikované a i výklady státní správy byly nejednoznačné a několikrát pozměněné, připravili jsme online školení zaměřené pouze na výklad těchto změn. Ve spolupráci s Ing. Janou Ledvinkovou jsme natočili kurz DPH v příkladech. A protože ta účastníky školení rozhodně nechtěla jen trápit nudným výkladem paragrafů, raději oblasti uplatňování DPH, ve kterých mají tyto novinky ze zákona o dani z přidané hodnoty významné dopady, vysvětlila na praktických příkladech. A my jsme pro vás ty nejzajímavější body zpracovali do tohoto článku.
Než se ovšem změnám v zákoně o dani z přidané hodnoty budeme věnovat, připomeneme si, stejně jako na online školení, některé pokyny a informace z Generálního finančního ředitelství. Těch se totiž v poslední době objevilo víc než dost.
Zákonné úpravy sdílené ekonomiky
Generální finanční ředitelství si například všimlo, že jsou tu osoby, které jsou zaměstnané, ale přivydělávají si jako řidiči “taxislužby” UBER. Tato služba funguje na principech sdílené ekonomiky a zajišťuje objednání přepravy osobním automobilem. A osoby, které tuto službu poskytují, by měly odvádět daň, i když nemají živnostenské oprávnění. Jedná se o soustavnou činnost prováděnou za úplatu, s místem plnění v tuzemsku. Poskytovatel přepravních služeb navíc přijímá službu od zahraniční společnosti (tímto rozumíme přístup do aplikace) a jedná se tak o službu od osoby neusazené v tuzemsku. Na základě těchto skutečností se podle zákona musí stát osobou identifikovanou k dani – přijímá plnění od osoby neusazené v tuzemsku.
V praxi to funguje takto: Pan X si od 1. března přivydělávává jako řidič UBER. Na konci měsíce mu poskytovatel aplikace (osoba usazená mimo tuzemsko) vystaví fakturu s DIČ poskytovatele. V této situaci se pan X dnem přijetí zdanitelného plnění stává Identifikovanou osobou a podle § 97 zákona o DPH musí do 15 dní provést registraci. Už za březen tedy podá daňové přiznání, ale nemá nárok na odpočet a pro tuzemské plnění je dále neplátcem. A sám při poskytování služeb nebude uvádět DPH.
Stejný rozruch jako UBER u Ministerstva financí vyvolala také další služba – Airbnb. Tu využívají osoby, které chtějí poskytnout ubytování turistům. U tohoto způsobu přivýdělku je nutné rozlišovat mezi nájmem a ubytovací službou. A ubytování přes Airbnb vykazuje právě charakter ubytovací služby – nejedná se o pasivní nájem, ale ubytování zahrnuje i služby (úklid, ručníky, TV, internet, ložní prádlo …). V případě nájmu (poskytnutý prostor za úplatu na určitou dobu) by byl výdělek osvobozen od DPH, u ubytovací služby je sazba DPH 15%. Provozovatel aplikace opět pochází ze zahraničí a servisní poplatek je tak účtován osobou neusazenou v tuzemsku a jedná se o stejný příklad, jako v případě řidiče UBERu. Uživatelé obou těchto služeb si musí dát pozor zejména na to, že se při překročení obratu 1 mil. Kč stávají plátci DPH.
Menší i větší změny v zákoně o dani z přidané hodnoty
A na jaké další zajímavé situace v návaznosti na novelu zákona o DPH během školení upozornila lektorka? Třeba na změny v § 11 Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu – podle prvního odstavce tohoto paragrafu je za místo plnění označeno místo, ve kterém přeprava končí. Ale ve druhém odstavci tohoto paragrafu je možné najít výjimku z této skutečnosti. Jedná se o situaci, kdy je možné za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu považovat členský stát, v němž má sídlo odběratel, který poskytl své DIČ dodavateli.
V praxi by to vypadalo tak, že český podnikatel pořídí zboží z Polska a poskytne polskému obchodnímu partnerovi své DIČ. Ten poté může fakturovat na české DIČ, ale po domluvě zboží nepřeveze do ČR, ale na Slovensko odkud chce zboží dodávat do jiných členských států. Místo plnění je stanoveno v tuzemsku, protože dodavatel z jiného členského státu obdržel české DIČ, ale zboží nebude do tuzemska dodáno. Proto onen pořizovatel nemá nárok na odpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu. Měl by se zaregistrovat jako plátce na Slovensku a tam podat daňové přiznání. V tuzemsku už by neměl plnění přiznávat.
Na základě tohoto příkladu je jasné, že odstavec 2 nijak neporušuje odstavec 1, protože pořizovatel má vždy povinnost přiznat daň ve státě ukončení dopravy. Bez ohledu na to, zda mu vznikla povinnost přiznat daň ve státě vydání daňového identifikačního čísla.
Změny se uskutečnily také v § 21 Uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží a poskytnutí služby. Podle odstavce 3 se zdanitelné plnění poskytnuté služby považuje za uskutečněné dnem jejího uskutečnění nebo vystavení daňového dokladu (s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře). Vystaví-li nám firma daňový doklad ještě před tím než služba proběhne, nárok na odpočet máme v měsíci, kdy byl vystaven daňový doklad. Firma přizná daň ve stejném měsíci. U služeb na dlouhodobé bázi, odpovídá DUZP dnu dohodnuté fakturace.
Při dodání zboží je zásadní okamžik převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník a okamžik převzetí zboží v podstatě není tolik důležitý. V březnu může být uzavřena kupní smlouva, v níž je označeno dubnové datum, kdy bude zboží na skladě dodavatele k odběru. Od tohoto data může kupující se zbožím nakládat jako vlastník.
A zajímalo by vás jaké změny nastaly v § 24 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku? Důležitá změna se dostala do zákona již v červenci 2016 a o rok později ji doplnila další novelizace – obě se týkají situace, kdy osoba neusazená v tuzemsku dodá zboží plátci s místem plnění v tuzemsku. Na čí straně je povinnost přiznat daň? Co když má osoba neusazená v tuzemsku české DIČ? Odpověď najdete během 5 minut v krátkém videu z kurzu. A dozvíte se také, jak postupovat při uskutečnění plnění a povinnost přiznat plnění při dodání zboží a poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko.
Na závěr školení se lektorka Ing. Jana Ledvinková také zmínila o novelizaci, která se týká uvedení nesprávné daně za jiné zdaňovací období – § 104. V tomto paragrafu došlo k novelizaci třetího odstavce.
V případě, že uvedeme daň ve špatném období a tato skutečnost ovlivní výši koeficientu pro výpočet odpočtu daně v poměrné výši podle § 75 nebo výši koeficientu pro výpočet odpočtu daně v krácené níži podle § 76, správce daně určí pro firmu příslušné sankce. Pokud jsme v lednu měli dát daň na výstupu do daňového přiznání, uvědomíme si to v červnu a daň dáme do tohoto měsíce, tak to situaci rozhodně nezachrání. Správce daně nám doměří daň do ledna a také vyměří sankce do června, kdy jsme daň správně neměli uvádět.
Školení bylo určitě přínosné i pro zkušenější účetní, kteří si mohli ověřit správnost postupů v uplatňování DPH v praxi dle nových ustanovení. A protože je ze školení DPH v příkladech k dispozici i plnohodnotný videozáznam – nic neujde ani těm, kteří živé vysílání nestihli. Kdo není náš předplatitel, může školení koupit zde.