Fakturu nebo účtenku – tedy daňový doklad musí na základě zákona o DPH (§ 26-35) vystavit každý plátce daně z přidané hodnoty. Určitě také víte, že existují dva typy daňových dokladů, běžný a zjednodušený daňový doklad. A v případě menších prodejů je pro plátce DPH výhodné vystavit právě zjednodušený daňový doklad, jehož náležitosti najdete v § 30 zákona o DPH. Veškeré důležité informace jsme pro vás také sepsali do tohoto článku.
Zjednodušený daňový doklad lze použít v tom případě, že je vystaven na maximální částku plnění do 10 000 Kč (včetně daně). A to jak pro bezhotovostní, tak i hotovostní platby. Vystavení zjednodušeného daňového dokladu závisí pouze na rozhodnutí osoby poskytující plnění, nikoliv na svolení zákazníka. Souhlas zákazníka je ovšem nutný při vystavení dokladu v elektronické podobě.
Zjednodušený daňový doklad a jeho náležitosti:
- jméno a příjmení/firma, sídlo či místo podnikání prodávajícího
- DIČ prodávajícího
- evidenční číslo dokladu
- rozsah a předmět plnění (název zboží, služby, údaj o množství zboží, rozsahu služby)
- datum vystavení
- datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo datum přijetí úplaty – ten den, který nastane dříve, pokud není shodný s datem vystavení
- cena celkem včetně DPH
- údaj o použité sazbě DPH nebo sdělení, že jde o plnění osvobozené od DPH
Zjednodušený daňový doklad tak na rozdíl od běžného dokladu nemusí obsahovat označení a DIČ příjemce plnění, základ a výši daně, jednotkovou cenu bez daně a slevu.
Na jaké zboží nelze vystavit zjednodušený daňový doklad?
Není možné vystavit zjednodušený daňový doklad při prodeji tabákových výrobků za cenu, která by byla jiná než na kolku. Nebo v případě dodání zboží do jiného členského státu EU, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně.
O náležitostech daňových dokladů se dozvíte mnohem více v online školení Uplatňování DPH v praxi s lektorem Ing. Zdeňkem Kunešem.
Zjednodušený daňový doklad rovněž nelze vystavit při uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje (např. při poskytnutí stavebních nebo montážních prací, které podléhají režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92e ZDPH, nebo při dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k ZDPH, které podléhají režimu přenesení daňové povinnosti podle § 92f ZDPH).
Pokud jsou dodrženy veškeré náležitosti § 30 je možné využít zjednodušený daňový doklad i v případech splátkového kalendáře, platebního kalendáře, souhrnného daňového dokladu a dokladu o použití.
Víte, jak vypadá . . .
Splátkový kalendář – Tento zvláštní daňový doklad je charakteristický tím, že je vystaven před datem uskutečnění zdanitelného plnění. Bývá součástí nájemní smlouvy, smlouvy o nájmu podniku a smlouvy o finančním pronájmu. Obsahuje rozpis jednotlivých dílčích zdanitelných plnění včetně jednotlivých splátek (i v případě, že nedojde k úhradě některé splátky). Za daňový doklad jej nelze považovat při uzavření smluv na dodání zboží s povinností odkupu.
Platební kalendář – V případě tohoto zvláštního daňového dokladu vzniká nárok na odpočet DPH až podle zaplacení. V platebním kalendáři byste našli rozpis plateb na předem stanovené období, nemusí ovšem obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty. A musí mít náležitosti daňového dokladu.
Souhrnný daňový doklad – Ten se používá zejména tehdy, pokud plátce uskutečňuje několik samostatných plnění pro stejnou osobu. Souhrnný daňový doklad se vystaví do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo první plnění nebo byla přijata první úplata.
A pozor! Od 1. 4. 2019 se na základě přijetí Daňového balíčku rozšiřuje použití souhrnných daňových dokladů a zmenšuje administrativní zátěž plátců. Nově se umožňuje vystavit souhrnný daňový doklad v situaci, kdy v jednom kalendářním měsíci plátce uskuteční pro jednu osobu jedno zdanitelné plnění. Zároveň je nutné, aby ve stejném kalendářním měsíci před uskutečněním tohoto zdanitelného plnění přijal úplatu či několik úplat vztahujících se k tomuto zdanitelnému plnění, ze kterých mu vznikla povinnost přiznat daň.