Uznatelnost cestovních náhrad v případě, že jednatel nemá žádné příjmy

Dnes to bude trochu obsáhlejší… Naši lektoři se v průběhu webinářů snaží zodpovědět co největší množství dotazů. I ty, které vypadají složitě a náročně. V tomto případě se Ing. Christian Žmolík věnoval dotazu od účastnice webináře, která si nebyla jistá uznáním cestovních náhrad za předpokladu, že by měly být vnímány jako příjem. 



Dotaz: 

Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na daňové posouzení následující záležitosti: Je jednočlenné s.r.o. (1 společník, který je zároveň i jediným jednatelem). Jednateli není vyplácen žádný příjem (dosud nemá ani uzavřenou smlouvu o výkonu funkce, ani jinou smlouvu). V roce 2014 vyúčtoval jednatel své společnosti pouze cestovní náhrady (stravné, náhradu za opotřebení vlastního auta a náhradu za spotřebované pohonné hmoty) do limitu a za podmínek stanovených zákoníkem práce pro „neziskové“ subjekty. Může prokázat příčinou souvislost mezi těmito cestami a zakázkami s.r.o., resp. tržbami s.r.o. Domnívám se, že i s podporou pokynu GFŘ-D-22, k § 24 odst. 2, bodu 31, se jedná pro zmíněné s.r.o. o daňové náklady. Prosím, o Vás názor.

Co mě však vylekalo, je přesné znění § 6 odst. 7 písm. a) od roku 2014, které říká, že předmětem daně podle § 6 nejsou cestovní náklady poskytnuté v souvislosti s výkonem činnosti, ze které PLYNE příjem ze závislé činnosti. Skutečně by výše uvedené cestovní náhrady mohly být překlasifikovány jako příjem jednatele ze závislé činnosti podléhající zdanění, popř. pojistnému na SP a ZP? Přitom jednatel si ve vztahu k vlastnímu s.r.o. počíná s péčí řádného hospodáře, s.r.o. je „novou“ společností s dosud nízkými obraty, takže ji nechce zatěžovat nějakými nároky na odměnu jednatele. A cestovní náhrady za výše uvedených podmínek skutečně představují náhradu jeho vlastních nákladů, které investuje ve prospěch dosavadních výnosů s.r.o. Prosím, o Váš názor. Moc Vám děkuji! 

 

Odpověď:

Cestovní náhrady jsou oprávněné a tím pádem budou i daňově uznatelné. Ostatně potvrzuje to i pokyn Generálního finančního ředitelství. Na nákladové stránce nemáme problém, pro společnost je vše daňově uznatelné.

Co vás však vylekalo je § 6 odstavec 7 písmenko a). A to se vám vůbec nedivím, protože od roku 2014 bylo změněno tohle ustanovení a říká, že předmětem daně podle § 6 nejsou cestovní náhrady poskytnuté v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti. A společníkovi a jednateli žádné příjmy ze závislé činnosti neplynou. Tohle se samozřejmě už řešilo a je to spíš filozofická otázka. Jak to ošetřit? Absolutně nejjednodušší situace je ošetřit to nějakou minimální odměnou za práci jednatele. Není smlouva o výkonu funkce, takže to bude těžké. Valná hromada nerozhodne o výplatě podílů, takže také ne, to nejde. Základní odpověď na tuhle otázku je doporučení, ať má jednatel alespoň minimální odměnu za výkon své funkce. Pak je všechno v pořádku, protože už mu plyne příjem ze závislé činnosti.

Ale dejme tomu, že opravdu žádný příjem nemá. První cestovní náhrady, které přijdou za ten rok tomu poplatníkovi nebo tomu jednateli, tak samozřejmě by neměly být osvobozeny, respektive měly by být předmětem daně z příjmů ze závislé činnosti, protože nejsou pouze tehdy, když plyne příjem. Tím, že on dostane cestovní náhrady, které jsou příjmem ze závislé činnosti, tak v tu chvíli mu plyne příjem ze závislé činnosti. Všechny ostatní cestovní náhrady už tím pádem budou osvobozené, protože ta podmínka je splněna. Je to šílená konstrukce, ale když půjdeme na přesné, doslovné znění zákona o dani z příjmů, tak vám to takto vyjde jednoduše. Je to sice velmi násilné, ale na druhou stranu zákon to takhle řeší. Pokud je to jenom trošku možné, sjednejte si tu smlouvu o výkonu funkce, dejte tam minimální odměnu a máte to stoprocentně bezpečné.